Moderní umění

Moderní umění zahrnuje různé styly a směry, které vznikly od konce 19. století do poloviny 20. století. Toto období se vyznačovalo radikálními změnami v přístupu k umění a odchodem od tradičních způsobů vyjádření.

Do moderního umění zařazujeme také Impresionismus (Cloude Monet, Edouard Manet) a Postimpresionismus (Vincent van Gogh, Paul Cézanne). A dále poté to je:

Kubismus, kam se zařazuje Pablo Picasso (byl z nejvýznamnějších kubistů, jeho dílo "Les Demoiselles d'Avignon" je ikonou moderního umění) a Georges Braque (Spolu s Picassem vytvořili kubismus, který rozbil klasické představy o perspektivě a formě).

Futurismus, sem se zařazují umělci, jako Umberto Boccioni, jehož dílo oslavuje pohyb a technologii. A také Giacomo Balla, jenž se zaměřoval na dynamiku pohybu a rychlost. Mezi jeho nejslavnější dílo patří "Dynamika psa na vodítku". 

Do Surrealismus se zařazují dva velice významní umělci, kterými byl Salvador Dalí, což byl jeden z předních nejznámějších surrealistů, který proslul svými snovými a bizardními obrazy. Do toho stylu se také řadí René Magritte, jenž proslul zkoumáním reality a iluze.

Expresionismus je styl umění, do kterého se řadí Edvard Munch se svým ikonickým dílem "Výkřik", jenž zachycuje emocionální prožitek. A také Wassily Kandinsky, který je považovaný za jednoho z prvních abstraktních malířů a jeho dílo se zabývalo barvami a formami, jakožto prostředek k vyjádření emocí.  

Kubismus

Kubismus byl revoluční umělecký směr, který se objevil na začátku 20. století a radikálně změnil vnímání a zobrazování reality umělci. Namísto tradičního způsobu zobrazení perspektivy se kubismus soustředil na rozklad objektů do geometrických tvarů a zobrazoval je z mnoha úhlů najednou, čímž porušil tradiční pojetí prostoru a formy v umění.

Mezi hlavní charakteristiky kubismu patří 

1. Geometrická fragmentace: Objekty jsou rozkládány na základní geometrické tvary, jako jsou krychle, koule a kužele, a zobrazovány z různých úhlů najednou.

1. Abstraktní realita: Kubismus se neomezoval na realistické zobrazení světa, ale spíše na analýzu formy a prostoru.

1. Multiperspektiva: Objekty jsou zobrazovány z různých pohledů ve stejném okamžiku, což vytváří dojem pohybu a času v rámci obrazu.

1. Redukce barev: Kubisté často používali tlumené barvy, jako jsou šedé, hnědé, zelené a modré tóny, aby nevznikal dojem trojrozměrnosti pouze díky barevnosti, ale spíše díky tvarům a perspektivě.

Futurismus

Futurismus, avantgardní umělecký a literární proud, se zrodil na začátku 20. století v Itálii. Futuristé si kladli za cíl oslavovat modernitu, technologický rozvoj, rychlost, pohyb, dynamiku a uměleckou revoluci. Zavrhovali minulost a tradiční hodnoty a místo toho propagovali novou estetiku, která by odpovídala rychlému společenskému pokroku průmyslové doby.

Futurismus měl značný vliv na další umělecké a kulturní hnutí, včetně dadaismu, surrealismu a konstruktivismu. Přestože futurismus jako hnutí zanikl po první světové válce, jeho myšlenky o technologickém pokroku a oslavě modernosti zůstaly živé a inspirativní pro další generace umělců a intelektuálů.

Suerralismus

Surrealismus byl umělecký a literární hnutí, které vzniklo ve 20. letech 20. století. Jeho cílem bylo osvobodit mysl od omezení racionálního myšlení a přiblížit se k podvědomí a snům. Surrealisté věřili, že tímto způsobem mohou proniknout hlouběji do lidské psychiky a objevit skryté pravdy o životě a lidské existenci. 

Surrealismus zasáhl také do literatury, kde autoři, jako byl André Breton nebo Louis Aragon, používali techniku automatického psaní k vytváření textů, které měly vycházet přímo z podvědomí. Tyto texty často postrádají klasickou narativní strukturu a logiku a namísto toho se vyznačují volným tokem myšlenek a obrazů.

Surrealismus měl hluboký dopad na vývoj moderního umění a literatury. Jeho vliv lze vidět v dalších avantgardních hnutích, jako jsou dadaismus a expresionismus, ale také v kinematografii (např. filmy Luise Buñuela). Filmy a obrazy často využívají surrealistických technik a symboliky k vyjádření hlubších psychologických a filozofických témat. 

Expresionismus

Expresionismus byl umělecký směr, který se rozvinul na počátku 20. století, především v Německu, jako reakce na společenské, politické a kulturní změny té doby. Expresionismus se soustředil na vyjádření silných emocí a vnitřních stavů spíše než na přesné zachycení reality. Hlavním cílem expresionistů bylo zobrazit subjektivní prožitky, vnitřní svět člověka a často temné či úzkostné pocity.  

Mezi nejslavnější malíře tohoto směru patřil Edvard Munch (Norsko-dánský malíř, jehož nejslavnější dílo Výkřik (1893) je symbolem existenciální úzkosti a zoufalství. Munchovo dílo je plné emocionálních výrazů, odrážejících lidskou samotu, strach a utrpení).

Expresionismus ovlivnil mnoho uměleckých směrů a hnutí v průběhu 20. století, včetně abstraktního expresionismu a neoexpresionismu. Dnes je expresionismus považován za jeden z klíčových bodů vývoje moderního umění, který pomohl otevřít nové způsoby vyjadřování emocí a vnitřních stavů. 

Mezi hlavní fáze kubismus patří:

1. Analytický kubismus (1907–1912):

   • Tento první a raný stupeň kubismu byl charakterizován rozbitím objektů na malé, vzájemně propojené roviny a ostré hrany. Umělci zkoumali strukturu objektu tím, že jej analyzovali a rozložili na fragmenty.
   • Přední představitelé: Pablo Picasso a Georges Braque.
   • Významné dílo: Les Demoiselles d'Avignon (Picasso), které je považováno za jedno z prvních kubistických děl, kde jsou tváře žen zobrazeny jako geometrické plochy inspirované africkým uměním.

2. Syntetický kubismus (1912–1919):

   • Pozdější fáze kubismu, která byla více dekorativní a začala znovu skládat objekty z menších částí (koláže), než aby je rozkládala. V syntetickém kubismu byly často používány nové materiály, jako je papír a textil, aby vytvářely nové textury a efekty.
   • Přední představitelé: Juan Gris, Pablo Picasso.
   • Významné dílo: Still Life with Chair Caning (Picasso), které je považováno za jedno z prvních děl syntetického kubismu, používající kolážové techniky.

Kubismus měl vliv nejen na malířství, ale i na sochařství, architekturu a literaturu. Fragmentace perspektivy a tvarů se odrazila v dalších uměleckých oborech. Kubismus také položil základ pro avantgardní směry jako futurismus, suprematismus a abstraktní umění.

Otto Lohmuller (1943)

Jedná se o německého malíře, grafika a sochaře, který je známý hlavně svými realistickými a figurálními díly. Specializuje se na zobrazování lidské figury, zejména mužského aktu, s důrazem na anatomii a detailní vyobrazení těla. Jeho styl je charakteristický vysokou úrovní technické dovednosti a precizností.

Lohmüllerova tvorba je ovlivněna realismem, ale v jeho pracích můžeme vidět i jemné prvky idealizace postav. Hlavní těžiště jeho prací leží v zachycení proporcí a přirozené krásy lidského těla. 

Častým tématem jeho děl je klasická figura, kde zkoumá krásu lidského těla v různých pozicích a pohybech. Některé jeho práce mohou být interpretovány jako meditace o mládí, kráse a zranitelnosti.

Otto Lohmüller získal uznání pro své dovednosti v realistickém zobrazení lidské formy, ačkoliv se některé jeho práce setkaly s kontroverzí kvůli zobrazování mladých postav. Jeho umění je součástí dlouhé tradice evropského figurálního umění a staví na klasickém ideálu krásy a harmonie lidského těla.