Hrady

Hrad ve středověku fungoval jako opevněné město nebo obydlí pro pána, který měl na starosti svěřené území od svého krále nebo císaře.
Hrad byl vždy stavěn z kamene a byl silně opevněn. Důležité bylo jej postavit na kopci a umístit vnitřní opevnění, které chránilo pána, místní kostel či klášter. Poté bylo vystavěno okolní opevnění, které chránilo obyvatele a dobytek. Pokud byl hrad dobře umístěný a pán bohatý, často měl i příkop, naplněný vodou, smolou (pro zapálení) nebo divokou zvěří, která napadla každého, kdo se ocitl v příkopu.

Rytíři a šlechta

Král měl vždy šlechtu, která vlastnila určité územní celky. Šlechta se dělila na vévody, knížata a hrabata. Vévodou se stal každý, kdo pocházel z královské krve, ale neměl nárok na trůn - stal se pouze pánem určitého území. Každý král měl rovněž své rytíře a vstup do rytířského stavu byl dlouhý proces. Člověk vstoupil do rytířských služeb mezi 6-7 lety, kdy se stal pážetem a sloužil pro rytíře. Páže vykonával pro svého rytíře různé úkoly a byl připravován na rytířský život. Byl ochoten položit svůj život na oltář pro svého rytíře. Většina rytířů vychovávala své páže jako vlastní. Někdy se i syn šlechtice nebo krále stával pážetem.

Inkvizice a církevní soudy

Inkvizice byl církevní soud, který potíral vše, co bylo spojováno se zlou mocí. Mnohdy však také sloužila k potlačení politické moci některých šlechticů, kteří byli nepohodlní pro krále či papeže. Inkvizice měla velký vliv, a inkvizitoři - vyšší mnichové nebo kněží - měli pravomoc používat násilí a mučení ve jménu Božím.
V temném středově bylo na hranicích upáleno více než milion dětí, žen a mužů. Tito lidé byli obviněni z čarodějnictví a paktování s ďáblem. Během kolonizace v USA se však role inkvizice obrátila: ve městě Salem obvinila nemocná dívka celé město z čarodějnictví, což vedlo k hromadným obviněním a procesům.

Obyčejní lidé

V středověku byl obyčejný člověk v podstatě považován za majetek pána. Pokud chtěl žít na území, kde se narodil nebo kam se přistěhoval, musel poslouchat zákony stanoveného knížectví, hrabství nebo království. Nemohl bez dovolení cestovat, podnikat, uzavírat manželství podle vlastní volby nebo dokonce mít děti bez povolení. On i jeho rodina museli nejprve pracovat na panském majetku, a až poté se mohli věnovat svému vlastnímu majetku. Vlastníci polí nebo dobytka byli povinni odvádět určité daně. V některých knížectvích bylo dokonce uplatňováno právo první noci, což dávalo šlechtici právo na pohlavní styk s novomanželskou dívkou. Narodil-li se levoboček, býval zpravidla zavražděn samotným vládcem. Jen občas se stávalo, že se šlechtic postaral o ženu, jejího muže a potomka.

Práce na církevním majetku

Ve středověku byla církev společně s králem největším vlastníkem půdy, což znamenalo, že potřebovala pracovníky. Většinou to fungovalo tak, že pod opevněným klášterem se rozkládala půda, lesy, vinice nebo lomy. Lidé z okolí, kteří se drželi co nejblíže ke klášteru v naději, že je ochrání Hospodin, pracovali na církevním majetku. Ovšem často za nehumánních podmínek – lidé dostávali minimální stravu, někdy jen džbán vody a kousek chleba denně, nebo dokonce méně. Některé kláštery po západu slunce vyhazovaly starý chléb a zeleninu mezi lidi, jakoby šlo o prasata, kdo si co vzal, měl. Ostatní byli odsouzeni k hladu. Práce na církevním pozemku obvykle trvala od východu slunce do západu s jednou krátkou přestávkou. Museli pracovat ženy, děti, muži i staří lidé. Není však pravda, že všechny kláštery byly ke svým pracovníkům nelítostné. Některé bohatší kláštery se snažily vycházet vstříc a lépe zacházet s lidmi.

Tajná společnost Miláčků

Popisovaný "miláček" byl chlapec vybraný do církevní služby a sloužil v církevním zařízení. Většinou se jednalo o chlapce ve věku od 7 do 14 let, který byl následně využíván v různých úlohách. Jakmile bylo pozorováno, že chlapec dospívá, mohl být poslán do vojenské služby, kde sloužil jako církevní voják (např. Křižáci, Johanité, Templáři atd.). V případě neúspěchu nebo nevhodného chování mohl čelit trestům, včetně popravy nebo mučení v církevním žaláři, zejména pokud sloužil vysokým církevním úředníkům a mohl by vyzradit nějaké tajemství.
Pro chlapce ze šlechtických rodin se naopak často očekávalo, že se stane mnichem, opatem nebo knězem. Takový "Milovaný" měl na starosti prakticky vše, co se týkalo života svého pána, včetně úklidu, praní, osobní hygieny pána, vaření (v případě, že byl starší), přípravy lůžka, střežení místností a zvířat. Doprovázel svého pána na všech cestách a jeho postavení bylo podřízeno službě, což znamenalo, že mohl být kdykoliv prodán nebo věnován dále, někdy i vysokým církevním hodnostářům.

Rytířské řády ...

Mezi nejstarší rytířské řády patří Johanité, kteří později posloužili jako základ pro vznik dalších rytířských řádů a organizací. Jejich hlavním cílem bylo ochraňovat a pomáhat křesťanským poutníkům a řešit spory v muslimských státech.
Dalším významným rytířským řádem byli Templáři, kteří se stali mocnými a bohatými. Jejich vzestup vyvolal obavy v církvi, což vedlo k jejich potlačení a zániku. Řád Zeleného draka byl založen samotným papežem a uznával Merovejské dědictví. Díky tomuto řádu se podařilo chránit Merovejské dědictví po stovky let. V současné době existují podobné rytířské řády, mezi které patří Vojensko-špitální řád Lazara Jeruzalémského, Němečtí rytíři, Maltézští rytíři a další. Tyto organizace mají často charitativní a humanitární poslání.

Po přistání skupiny uprchlíků ve Francii se začaly dít věci. Josef z Arimatie daroval skupině své malé panství u Languedocu, vysoko v Pyrenejích. Kmeny, které žily v okolí, přišly skupině poklonit a uznat jejich královské dědičné právo. Dokonce se k Marii z Magdaly přišel poklonit jeden z největších bojovníků z rodu Vizigotů, kterého se všichni obávali. Marie z Magdaly v té době porodila syna, který dostal jméno Josefus I. Merovejský (Mare - moře, Meroveus - ti, kdo přišli z moře). A právě Josefus I. se oženil s jednou z dcer pohanských národů (Vizigoti, Kelti, Germáni). Josef z Arimatie odcestoval na své panství do Anglie (u Hadriánova valu), a sestra Ježíše se provdala za Longoona - z tohoto rodu, z této krve později vznikla částečně linie Karlovců. V pozdějších dobách se spojil rod Merovejců s Karlovci.

Řím versus Merovejci

Od roku 33 n.l. nenáviděl apoštol Petr rod Merovejců, kteří začali vládnout v sousední zemi, a stejně tak neměl rád žádného z římských císařů. Důvodem bylo, že se jich každý obával. Merovejští vládci byli hospodářsky významní, země netrpěla žádnými problémy a dokonce byli tak mocní, že si na ně nikdo netroufl. Římský papežský stolec a císař začali Merovejce ovládat kolem roku 450 n.l. V té době se Římu podařilo proniknout do dynastie - nepohodlné jedince vyhladit, šlechtice uvěznit v hlídaných klášterních vězeních a ty šlechtice, kteří začali uznávat Řím, dosadit do vysokých postů. V té době se také mezi loajálními šlechtici a dokonce i církevními hodnostáři z Říma vytvořil spolek zvaný Sionské velkopřevorství, jehož cílem bylo chránit Merovejce.

Návrat apoštola Pavla

V den Ježíšova zmrtvýchvstání se skupina kolem něj rozdělila na několik proudů. Ježíšovi nejbližší opustili zemi před hrozbou smrti, apoštol Petr zamířil přes politické kruhy do Říma, zatímco apoštol Pavel se vydal na cestu do Řecka, kde hlásal učení Ježíše Krista. Jeho misijní cesty trvaly až do roku 57 n.l., což znamená, že byl 24 let na cestách a hlásal Ježíšova slova. V roce 57 n.l. se vrátil do Jeruzaléma, kde byl zatčen a vězněn až do roku 60 n.l. Poté byl převezen do Říma, kde strávil čtyři roky v domácím vězení. Údajně byl spojen s rodem Merovejců, což vedlo k jeho zatčení. V roce 64 n.l. byl však popraven setnutím hlavy na místě nazývaném Tři fontány, kde dnes stojí kostel, který je mu zasvěcen. Jeho tělo bylo původně pohozeno v katakombách, ale později, v roce 200 n.l., bylo pohřbeno.

Největší královna Francie

O této královně se studenti dozvídají obvykle až během studia na humanitních vysokých školách. Na základních a středních školách je výklad této historie tabu. Tato královna se jmenovala Marie z Magdaly. Její praděd byl klasickým králem malého království a pocházel z rodu krále Davida - vzdálený příbuzný Ježíše Krista. Jelikož bylo mezi Židy známo, že Marie pochází z královské krve, chtěli ji zabít podobně jako Ježíše Krista. Jí se však po smrti Ježíše podařilo uprchnout ze země a poté, co se dostala do Francie, se stala velkou a uznávanou královnou. O jejím příchodu věděli Kelti již z legend před více než 600 lety. Jednou mnich vytesal sochu, kterou nazval Marií Meroveus. Tato socha panny svírala malé nemluvně. A skutečně Marie z Magdaly po příjezdu do Francie porodila syna Josefuse I. Merovejského.

Symbol Francie - Fleur-de-lis

Symbolem Merovejců se stala Fleur-de-lis, která ve své podstatě označuje révu vína, nebo se interpretuje jako pohár spojený s hvězdou krále Davida, což je nejpravděpodobnější výklad symboliky. Pohár symbolizuje zrození nového a hvězda Davidova dynastii pocházející z královské krve. Symbol Fleur-de-lis se objevoval tam, kde se nacházela Merovejská dynastie - v oblastech, kde žili Merovejci nebo kde byli jejich ochránci. K dalším symbolům Merovejců patří také azurově modrá barva a réva vína.

Hrob Marie z Magdaly

Marie z Magdaly zemřela kolem roku 70 n.l. a byla pohřbena v chrámu v Provence. Tento chrám byl v roce 590 obsazen vojáky papeže Řehoře I. Velikého, kteří chtěli spálit její tělo a zničit sarkofág. Toto jim však nevyšlo a tělo bylo rychle převezeno do severní Francie na hrad Miranda. Zde spočívalo po další stovky let. Palácový komplex byl původně vybudován stoupenci Sionského řádu. V roce 1922 byl však opuštěn a tělo Marie Magdaly bylo přeneseno do Paříže. Později byla církví uznána za svatou.

Řád Zeleného draka

Po první křížové výpravě v roce 1095 byl založen vojensko-církevní řád Zeleného draka, který byl podporován sionskými církevními příznivci a měl za členy nejlepší bojovníky z křížových výprav. Mezi významné členy patřil například rytíř Vlad Bella Dracul I., předek bájného hraběte z upírských legend. Členství v řádu bylo děděno podobně jako tajemství, které mělo být chráněno. O několik staletí později vzniklo několik dalších řádů s podobným posláním. V současné době je Řád Zeleného draka považován za ilegální.

Merovejci v Evropě

Merovejci nezůstali pouze ve Francii, Holandsku a Španělsku. Jejich vliv byl ohromující. Jakmile se jejich krev spojila s Karlovci a následně s dalšími šlechtickými rody, jejich vliv se rozšířil do celé Evropy a v podstatě ji začali ovládat. Odkaz Merovejců lze nalézt dokonce i v Praze, přímo v katedrále sv. Víta a Vojtěcha. Z rodu Merovejců-Karlovců pocházel i Karel Veliký, který sjednotil Francii. Odkaz Merovejců lze nalézt v Římě, ve Skandinávii a dokonce i v Anglii, včetně královské rodiny.