1492 - objevení Ameriky ..

Kryštof Kolumbus byl italský mořeplavec, objevitel a navigátor, který je nejvíce známý svými plavbami financovanými španělskou korunou. Narodil se pravděpodobně mezi lety 1450 a 1451 v Janově, v tehdejší Janovské republice (dnešní Itálie). Jeho hlavním cílem bylo najít západní mořskou cestu do Asie, avšak roku 1492 přistál místo toho v Americe, konkrétně v Karibiku. Tato událost, nazývaná "objev Ameriky", měla obrovský dopad na dějiny a vedla k zahájení kolonizace a evropské expanze do Nového světa.
Po svém prvním úspěšném objevu Ameriky provedl Kolumbus další cesty a prozkoumal části Karibiku a Střední Ameriky. Jeho expedice však také přinesla s sebou konflikty s původními obyvateli a kolonizaci nových území pod španělskou vládou.
Kolumbova "objevitelská" cesta měla rozsáhlý a trvalý dopad na světovou historii, především otevřením nových obchodních cest a zahájením koloniální éry, která měla obrovský vliv na kultury, společnosti a ekonomiky mnoha zemí. Kolumbus je často považován za jednu z klíčových postav raného období evropských objevů. Jeho úspěchy i kontroverze spojené s jeho chováním vůči původním obyvatelům Ameriky jsou dodnes předmětem diskusí a zkoumání.

Velká francouzská revoluce 1789

Vznik Francouzské revoluce se datuje do doby velké nespokojenosti lidu a měšťanů s dosavadní vládou před rokem 1789. Lid si stěžoval na nesmyslné zákony a politické kontroverze, které byly pod kontrolou tehdejší královské rodiny. V té době vládl Ludvík XVI. z rodu Bourbonů. Cílem lidu bylo odstranit starý režim a nastolit spravedlivější společenské uspořádání. Velká francouzská revoluce začala v roce 1789 a trvala až do roku 1799.
Před rokem 1789 došlo ke státnímu bankrotu a Francie byla v hospodářské krizi. Dalšími faktory, které vyvolávaly nejistotu a obavy, byla erupce sopky Laki na Islandu, která vyplivla obrovské množství kouře a popela, zahalujícího široké oblasti. Král Ludvík XVI. reagoval na kritickou situaci svoláním generálních stavů ve snaze najít řešení. Tento krok vedl k formování Národního shromáždění, kde bylo rozhodnuto o dalších politických opatřeních.
V průběhu revoluce se ke snaze o změnu připojila většina šlechty, která přísahala věrnost státu, ale církevní hodnostáři odmítli nová nařízení, což vedlo k jejich omezením a zakázání výkonu určitých funkcí. Tento konflikt s církví měl důsledky i na vztahy s papežem. Revoluce nakonec změnila tvář Francie a ovlivnila celou evropskou historii.

Bastila a její pád

Jednalo se o pařížskou pevnost, která byla postavena v roce 1383, začala se stavět již o 13 let dříve. Cílem této pevnosti bylo chránit francouzský lid proti Angličanům. Od 15. století se pevnost začala využívat spíše k věznění lidí - své msíto zde našel třeba markýz de Sade. Cílem věznice bylo oddělit veřejnost od sexuálních deviantů. Dne 14.07.1789 došlo k dobytí Bastily. Došlo k tomu z důvodu, že Pařížané potřebovali získat střelný prach pro revoluci. Bitva o Bastilu trvala celkem pět hodin. Po dobytí se ve vězení nacházelo jen sedm zločinců. Jedním z nich byl šlechtic obviněný ze znásilnění nezletilé neteře.

Vězni si svobodu neužívali moc dlouho. Pařížský lid neměl za cíl osvobozovat pravomocně odsouzené vězně za delikty proti lidskosti a tak vězně nechali přesunout do blázince v Charetonu. Dne 15.07.1789 byla Bastila stržena. Kameny ze stavby byly použity na stavbu mostu Concorde a klíč od věznice se stal symbolem svobody a byl markýzem de La Fayette předám americké vládě. V té době byl prezidentem Washington. V současné době je na místě, kde stála Bastila stanice metra linky 1.

Od roku 1880 se stal 14. červenec státním svátkem. I přesto, že se začal slavit již v roce 1790.

Alessandro Cagliostro

Alessandro Cagliostro byl italský obchodník a cestovatel, který si často přisvojoval titul "hrabě", ačkoli nikdy šlechtictví oficiálně nezískal. Byl známý jako vynikající léčitel, lékař a okultista. Během svých cest často navštěvoval své přátele a údajně měl nadání pro léčebné praktiky a ezoterické znalosti. Byl také aktivním členem zednářského hnutí, které hrálo významnou roli v politických událostech, zejména během francouzské revoluce.
Cagliostro měl mnoho partnerek a údajně měl řadu manželství, často v různých městech, a mnoho potomků. Během svých cest po Francii pravidelně navštěvoval svého přítele St. Germaina na jeho zámku Sully, kde se konaly společenské události a "čajové dýchánky" s esoterickými diskuzemi.
Jeho život a pestrá kariéra jsou dodnes předmětem diskusí a zájmu historiků i milovníků okultních a mystických témat.

Papež Pius VI.

Papež Pius VI. byl významným duchovním vůdcem katolické církve v době pozdního 18. století. Jeho jméno při nástupu do úřadu bylo Giovanni Angelo Braschi a byl zvolen papežem v roce 1775. Pius VI. vládl katolické církvi až do své smrti v roce 1799.
Během jeho pontifikátu se v církvi odehrálo několik významných událostí. Jednou z nich byla francouzská revoluce, která vypukla v roce 1789. Papež se postavil proti některým myšlenkám a ideálům revoluce, což vedlo k napětí mezi katolickou církví a novým režimem ve Francii. V důsledku toho byl Pius VI. nucen se vypořádat s mnoha výzvami a problémy, které vyplývaly z politické situace v Evropě.
Další důležitou událostí během jeho pontifikátu byla dohoda zvaná Svatá dohoda mezi Svatým stolcem a Napoleonem Bonapartem v roce 1801, která upravovala vztahy mezi katolickou církví a Francií. Tato dohoda upevnila vliv katolické církve ve Francii, ale současně omezila papežskou moc.
Pius VI. byl známý svou snahou o zachování tradičních hodnot a nauk katolické církve. Jeho pontifikát byl poznamenán mnoha výzvami a změnami v politickém a společenském prostředí, které ovlivnily církev i Evropu jako celek.

Madame de Pompadour

Madame de Pompadour, vlastním jménem Jeanne-Antoinette Poisson, se narodila v roce 1721 do měšťanské rodiny, jejíž původ byl však považován za nedůstojný. Během svého života se věnovala umění a vzdělání. Byla velice krásná a měla mnoho milenců, včetně samotného francouzského krále Ludvíka XV., který si ji vybral jako svou milenku.
Madame de Pompadour měla vlivné pozice v královské společnosti a její milenecký vztah s Ludvíkem XV. jí umožnil získat politický vliv. Díky svým schopnostem a inteligenci se stala vlivnou osobností na dvoře a podporovala umění a kulturu.
Jejími milenci nebyli pouze Ludvík XV., ale i další mocní muži, včetně kardinálů, princů, vévodů a vojevůdců. Její vliv v politických záležitostech byl značný, ačkoli není přesně doloženo, že by ovlivnila chod revoluce a odsun potřebných osob do USA, jak je uvedeno.
Madame de Pompadour zemřela v roce 1764 na zápal plic a vysokou horečku. Její úmrtí předcházelo vypuknutí francouzské revoluce, takže se sama revoluce nedožila. Její vliv a pozice na dvoře však zůstávají jedním z nejznámějších příkladů vlivu milenky na politické záležitosti ve francouzské historii.

Ludvík XVI. Bourbon

Ludvík XVI. Bourbon byl posledním králem Francie z rodu Bourbonů. Narodil se v roce 1754 a vystoupil na trůn v roce 1774 po smrti svého otce Ludvíka XV.
Jeho vláda byla poznamenána mnoha výzvami, včetně hospodářských problémů, finanční krize a rostoucího politického neklidu ve Francii. Jeho snahy o reformy se setkaly s odporem aristokracie a duchovenstva, což vedlo k rostoucímu napětí mezi králem a obyvateli Francie.
Jeho největší výzvou se stala francouzská revoluce, která propukla v roce 1789. Ludvík XVI. se snažil uklidnit situaci a udržet mír, ale jeho pokusy o reformy byly brzy přehlušeny revolučním hnutím. Král byl nakonec svržen, obviněn z velezrady a odsouzen k smrti gilotinou v roce 1793.
Ludvík XVI. je často považován za symbol absolutní monarchie a špatného vládnutí starého režimu ve Francii. Jeho pád a poprava měly zásadní dopad na politickou mapu Evropy a znamenaly konec éry monarchie ve Francii.

Alexandr F. St. Germain

Alexandr Svatý Germain, známý také jako Comte de Saint Germain, byl tajemná postava evropských dějin 18. století. Jeho život je zahalen tajemstvím a legendami, což vedlo k mnoha spekulacím o jeho skutečné identitě a původu.
Alexandr Svatý Germain byl známý jako šlechtic a dvorní špion, ale také jako alchymista, filozof a mystik. Zprávy o něm se objevují v různých evropských zemích, kde měl údajně kontakty s mocnými osobnostmi a často se zúčastňoval společenských událostí.
Existuje mnoho legend a zpráv o jeho životě a činech, včetně tvrzení, že žil po staletí díky elixíru věčného mládí, že byl alchymistou, který hledal tajemství přeměny kovu na zlato, a že měl nadpřirozené schopnosti a znalosti. Někteří dokonce tvrdí, že se údajně účastnil klíčových událostí v evropských dějinách a že byl přítomen při zasedáních v různých dvorech a dvorních kruzích.
Přes veškerou tajemnost kolem něj však není jeho existence ani činy doloženy přesně a mnoho informací o něm je spíše opřeno o pověsti a legendy než o historické záznamy. Alexandr Svatý Germain zůstává fascinující postavou, která dodnes inspirovala mnoho spisovatelů, umělců a badatelů.

Kardinál A. de Richelieu

Kardinál Armand Jean du Plessis, známý jako kardinál de Richelieu, byl významnou postavou ve francouzských dějinách 17. století. Narodil se v roce 1585 do významné šlechtické rodiny. Svou kariéru zahájil jako duchovní, ale brzy se stal jedním z nejmocnějších politiků ve Francii.
Richelieu sloužil jako první ministr za vlády francouzského krále Ludvíka XIII. a hrál klíčovou roli při posilování centrální moci a oslabení šlechty a Hugenotů. Jeho politika byla založena na principu absolutní monarchie a posilování královské autority. Provedl rozsáhlé reformy ve vojenství, ekonomice a zahraniční politice.
Jeho zahraniční politika se soustředila na oslabení Habsburského impéria a zvýšení vlivu Francie v Evropě. Podporoval katolické síly během třicetileté války a podnikl opatření k zajištění francouzského panství nad Alsaskem. Richelieu také vedl krutý boj proti politickým a náboženským odpůrcům, což vedlo k mnoha popravám a potlačení odporu.

Markýz de La Fayette

Markýz de La Fayette, celým jménem Marie-Joseph Paul Yves Roch Gilbert du Motier, byl významný francouzský aristokrat, voják a politik, který hrál klíčovou roli v americké revoluční válce a také ve francouzské revoluci.
La Fayette se narodil v roce 1757 do starobylé šlechtické rodiny v Auvergne ve Francii. Již v mládí se stal nadšeným stoupencem ideálů osvícenství a zaujal ho boj za svobodu a spravedlnost.
Jeho největší sláva přišla během americké revoluční války, kdy se jako mladý aristokrat dobrovolně připojil k boji za nezávislost Spojených států amerických. Financoval vlastní vojenskou výpravu a bojoval po boku George Washingtona. La Fayetteova účast ve válce byla klíčová pro podporu francouzského krále Ludvíka XVI. ve válce proti Británii. Po návratu do Francie se stal jedním z vůdců revolučních sil a bojoval za demokratické reformy.
Nicméně po revoluci La Fayette nesouhlasil s krvavými excessy a terorem, které následovaly, a proto byl několikrát uvězněn a poté uprchl do exilu. Po návratu do Francie se znovu zapojil do politického dění, ale jeho vliv byl již omezen.
Markýz de La Fayette je považován za jednu z klíčových postav v dějinách demokracie a boje za lidská práva. Jeho úsilí o svobodu a spravedlnost zanechalo trvalý odkaz na politické události jak ve Francii, tak i ve Spojených státech.

Hugenoti

Hugenoti byli francouzští protestanti, kteří v 16. a 17. století tvořili významnou náboženskou a politickou skupinu ve Francii. Slovo "hugenoti" pochází z nářečí francouzských protestantů a v podstatě znamená "reformovaní".
Hugenoti byli stoupenci kalvinismu, protestantské větve křesťanství, která se v té době rozšířila po celé Evropě. Jejich vyznání se odlišovalo od katolictví a byli často pronásledováni za svou víru. Přesto měli mezi sebou mnoho významných příslušníků šlechty a intelektuálů.
V důsledku pronásledování se mnoho hugenotů odhodlalo k emigraci, což vedlo k exodu mnoha Francouzů do jiných evropských zemí, zejména do Nizozemska, Anglie a Švýcarska. Emigrace hugenotů z Francie měla významný vliv na hospodářství a kulturu těchto zemí.

Dětská práce

V 18. století byla dětská práce běžnou a rozšířenou praxí, zejména v souvislosti s průmyslovou revolucí, která začala v té době v Evropě. Děti byly běžně zaměstnávány v různých odvětvích průmyslu a řemesel, zejména v textilním průmyslu, hornictví, zemědělství a v domácnostech.
Dětská práce byla běžná z několika důvodů:

1. Ekonomické potřeby: Mnoho rodin bylo chudých a děti musely pracovat, aby přispěly k rodinnému příjmu. Práce dětí byla často nutností, aby rodina přežila.

2. Potřeba levných pracovních sil: Pracovníci, včetně dětí, byli často vykořisťováni jako levná pracovní síla, která byla preferována průmyslníky kvůli nižším nákladům na mzdy.

3. Technologický vývoj: S rozvojem strojů a mechanizace výroby bylo často snazší zaměstnat děti, které byly malé a mohly se snadno pohybovat mezi stroji a vykonávat drobné práce.

Dětská práce však byla často spojena s nebezpečím, vykořisťováním a špatnými pracovními podmínkami. Děti pracovaly dlouhé hodiny za nízkou mzdu a často byly vystaveny nebezpečným podmínkám, které ohrožovaly jejich zdraví a bezpečnost. Tato situace vedla k růstu obav a zájmu o ochranu dětí a reformu pracovního práva, která se postupně začala prosazovat v 19. století.

Průmyslová revoluce

Průmyslová revoluce byla obdobím dramatických změn ve výrobě, technologii, společnosti a ekonomice, které se odehrálo v Evropě a Severní Americe od konce 18. do 19. století. Toto období přineslo masovou industrializaci a přeměnilo způsob života lidí po celém světě.
Klíčovými rysy průmyslové revoluce byly:

1. Mechanizace výroby: Před revolucí byla výroba převážně ruční a závisela na lidské síle a zvířecí síle. Průmyslová revoluce zavedla stroje a mechanizaci výrobního procesu, což umožnilo masovou výrobu zboží.

2. Rozvoj nových technologií: Během průmyslové revoluce byly vynalezeny a zdokonaleny nové technologie, jako například parní stroj, textilní stroje, železnice a telegraf. Tyto technologie umožnily efektivnější výrobu a dopravu zboží.

3. Urbanizace: Průmyslová revoluce vedla k masivní migraci venkovského obyvatelstva do měst, kde se nacházely továrny a průmyslová centra. Tento proces urbanizace měl dalekosáhlé sociální a ekonomické důsledky.

4. Změna ekonomických systémů: Průmyslová revoluce přinesla přechod od feudalismu k kapitalismu. Soukromé podniky začaly hrát významnou roli ve výrobě a obchodu, a vznikly nové formy organizace práce a obchodních společností.

5. Sociální změny: Průmyslová revoluce měla rozsáhlé sociální důsledky, včetně vzniku nových sociálních tříd, jako byli průmyslníci a dělníci. Pracovní podmínky byly často nebezpečné a vyčerpávající, což vedlo k rozvoji odborového hnutí a boji za práva pracujících.

Průmyslová revoluce měla významný dopad na celosvětovou ekonomiku, společnost a politiku a položila základy pro moderní industriální a technologickou éru. Je považována za jeden z nejvýznamnějších historických událostí, které formovaly současný svět.

Manufaktura

V kontextu průmyslové revoluce a výrobních metod 18. století znamená "manufaktura" organizaci výrobního procesu, ve kterém jsou výrobky vyráběny pomocí ruční práce, často za využití specializovaných nástrojů a technik. Tento termín má kořeny ve slově "manufacture", které v latině znamená "vyrobit ručně".
Manufaktury se často specializovaly na výrobu konkrétních produktů, jako například textilu, keramiky, skla nebo hodinek. Jednalo se o předchůdce moderních továren a výrobních závodů, které se objevily v průběhu průmyslové revoluce.
V manufaktuře pracovali řemeslníci a dělníci, kteří mohli být organizováni do specializovaných oddělení nebo dílen podle svých dovedností a znalostí. Každý pracovník měl svou úlohu v výrobním procesu, ať už jako tkadlec, hrnčíř, sklář nebo jiný řemeslník.
Manufaktury obvykle fungovaly v rámci městských center a byly často vlastněny a provozovány soukromými podnikateli nebo řemeslníky. Tento model výroby představoval zásadní pokrok oproti ruční výrobě v domácnostech a dílnách a umožnil efektivnější výrobu a distribuci zboží.
Nicméně, s rozvojem průmyslové revoluce se postupně manufaktury staly zastaralými a byly nahrazeny modernějšími a efektivnějšími továrnami a výrobními závody, které využívaly strojní výrobu a masovou produkci.