Musculus Piriformis anebo také laicky řečeno "hruškový sval" nalezneme v oblasti pánve, pod hýžďovými svaly v hlubší vrstvě. V rámci medicíny se tento sval řadí mezi vnější rotátory kyčle a má na starosti téměř každý pohyb kyčle. Musculus Piriformis začíná na přední ploše "os sacrum" a upíná se na "trochanter major femoris". Funkcí tohoto svalu je vnější rotace kyčelního kloubu, extenze a abdukce v kyčelním kloubu. 

V případě, že tento sval začíná vykazovat určité problémy, tak se znatelně ozývá na dalších částech těla: bolesti zad, sedacího nervu, dolních končetin a v případě dlouhodobého přetrvání neléčeného problému dochází ke značným bolestem celého pohybového aparátu.   

O bolestech hruškového svalu se píše již od roku 1928, tehdejší lékaři a terapeuti jej identifikovali po delším zkoumání a poté začali hledat možnosti, jak lidem nabídnou pomoc. A tu také našli a lidem již po desítky let předkládají, jak se mají starat o své tělo, ale vždy to jsou jen informace, které lidí nerespektují. A speciálně ne sportovci, kde se specifikum tohoto problému vyskytuje daleko více než u běžné populace. 

Rehabilitace pomocí míčku

Stačí malý tenisový míček a mohou se dít velké věci. Míček umístěte na bolestivé místo v hýždích (obvykle střední část) a ve stoje se o něj opřete o zeď. Pokud nemáte operaci kyčle nebo jinou kontraindikaci k vnitřní rotaci kyčelního kloubu, otočte špičku ošetřované nohy dovnitř. Toto nastavení více protáhne sval hruškovitý, čímž ošetření zefektivníte. 

U pacientů, kteří podstoupili operaci endoprotézy kyčle (umělého kloubu), je tato technika – samozřejmě bez zasunutí špičky dovnitř – prakticky jedinou možností a naštěstí velmi účinnou metodou, jak zmírnit bolest v oblasti hýždí.

Místo hruškovitého svalu lze snadno rozpoznat: je podstatně citlivější než jeho okolí, což je zřejmé i během respiračního vyšetření pacientů v ordinaci, kdy často reagují překvapením nebo zamračením. Ano, situaci vystihuje známá filmová hláška: "Co si myslíte? Byl tam!"

Není pravda, že čím silnější intenzita nebo bolest, tím rychleji nastane úleva – to rozhodně ne.

Pozor! Jak rozpoznat správný tlak při masáži míčkem? Správný tlak by měl po 20 až 30 sekundách masáže vést k úbytku původního nepříjemného pocitu. Pokud pocit přetrvává, vyvíjíte přílišný tlak! Hledáme adaptaci, tedy stav, kdy se tělo přizpůsobí a "zvykne si".

Buďte opatrní, pokud při masáži s míčkem nebo válcem pocítíte bolest, brnění nebo necitlivost, která se šíří do dolní končetiny, tento způsob masáže není pro vás vhodný. Pokud se vám zdá, že stání při masáži není dostatečné, můžete si sednout na míček, jak je ukázáno na fotografii. Otočte ošetřovanou nohu kolenním kloubem ven (na obrázku je pravá noha). Pro fotografování je otočení minimální, ale při masáži byste měli koleno spustit co nejníže k zemi.

U přibližně 20 % populace prochází sedací nerv přímo hruškovitým svalem, a při masáži tohoto svalu můžeme nechtěně tlačit na nerv, což se děje i při protahování. To rozhodně nechceme.

Při použití válcového masážního nástroje (rolleru) je pozice podobná. Může být stejná jako na předchozím obrázku, nebo můžeme protažení svalu zvýraznit položením kotníku masírované nohy na koleno druhé nohy. Další možností je přidat rotaci pánve a trupu, jak vidíte na poslední fotografii.

Všechny masáže by se měly provádět po dobu 20–30 sekund s intenzitou, která umožňuje postupné uvolnění svalu. Stačí jedna masáž, vyberte si tu, která vám přináší největší úlevu. Masáž by se měla provádět před a po sportovní aktivitě, a je velmi účinná i po dlouhodobém sezení, ať už na židli nebo v autě.

Některé zdroje tvrdí, že byste měli masírovat danou oblast i přes silnou bolest a že je normální, pokud při masáži slzíte. S tímto přístupem nesouhlasím. Otevřeně ale přiznávám, že je to můj názor a existují lidé, kterým intenzivní masáž pomohla. Existuje něco jako Gaussova křivka a extrémy se vyskytují ve všem.

Bolest byste měli vnímat jako informaci, ne jako nepříjemný pocit, a měli byste se naučit s ní pracovat. Tělo se s námi jinak dorozumět neumí.

Bolest tedy není primárně problém, ale způsob komunikace. Není to tak?

Informace o tom, jak stabilizovat oblast kyčle, aby si hruškovitý sval mohl odpočinout, najdete ve druhém díle.

Jak rehabilitovat v noci?

Zcela jednoduše. Možná se to zdá trochu, jako problematická možnost, ale rehabilitovat můžete i během spánku. Z pravidla se doporučuje spát, tak že svými koleny a stehny svíráte měkký polštář nebo deku. 

A co si probereme dále? Na níže uvedených řádcích se seznámíme s tím, jak máme správně rehabilitovat, jaké další metody jsou vhodné pro léčbu a rehabilitaci. 

Základní cviky pro rehabilitaci

Na níže uvedených obrázcích jsou základní cviky, které se doporučují v rámci rehabilitace této problematiky. Důležité je také do celého procesu zapojit pravidelné posilování, saunování, akupunkturu, masáže a neurorehabilitace dle Dr. Fererra. V případě, že dokážeme vše správně vyvážit, tak v rámci somatologie uděláte velký pokrok. 

Přitahování kolene z pozice v leže na zádech se provádí tak, že jedinec leží na zemi a přitahuje si svou dolní končetinu. Ve výše uvedené pozici jí drží po dobu 30 sekund a poté nohy zamění za druhou. Toto opakuje cca 3x za den cca 3x po sobě. 

Akupunktura

Akupunktura je vynikajícím doplňkem pro rehabilitaci jakéhokoliv svalstva, psychické dysbalance i v rámci doplnění energie například pro vyčerpané manažéry. Jehličky aplikované do těla propojují CNS a rehabilitují tu problematiku, která dělá v těle největší potíže. A tu následně během několika dalších sezení stabilizuje. 

Tento cvik se opět provádí opět v leže na zemi, po zdvihnutí pánve ze země je důležité ve výše uvedené poloze setrvat po dobu několika sekund - ze začátku 15 sekund. Každý den je dobré toto číslo zvyšovat. Sportovec si tímto cvikem nejenom posiluje důležité svaly, ale také si zajistí správnou funkci prostaty.  

Tento cvik je velice složitý, a proto se doporučuje v pozdější fázi rehabilitace. Nutné je v této pozici vydržte minimálně po době 15 sekund. 

Tento cvik v rámci rehabilitace je také vhodný praktikovat až mnohem později. V době, kdy je jedinec zvyknutí pravidelně cvičit, aby odboural základní bolesti pohybového aparátu. 

Rád bych se zde zaměřil na průběh rehabilitace specificky určené pro sportovce. Následující text je součástí rehabilitačních postupů podle významného dětského fyzioterapeuta a lékaře Dr. Fererra. Proto prosím nevztahujte tento rehabilitační postup k českým nebo jiným metodám.

1. Diagnostika

V první řadě než začnete s klientem jakýmkoliv způsobem pracovat je nutné zjistit něco o jeho těle a udělat diagnostiku a počáteční masáž, aby jste zjistili, co je potřeba napravovat. 

2. Nastavení režimu

Nastavení režimu z pravidla přichází v době cca po 2-3 dnech od diagnostiky, kdy jsou nastaveny nějaké cviky a tělo prošlo jakousi rehabilitační zátěží - ano, tělo poté několik dní bolí.

3. Nastavení režimu II.

V rámci této fáze je nutné nastavit cvičení doma, pravidelnost v rámci masážních technik - akupunktura, baňkování, neurorehabilitace, saunování apod. 

4. Každý jedinec je individualista

Ano, každý člověk je individuální a je nutné k němu i takovým způsobem přistupovat. U někoho terapie mohou trvat měsíc a následně poté může pokračovat sám a u někoho vše může trvat i několik měsíců.

5. Sportovci

Samozřejmě, že sportovci jsou zvláštním specifikem, ještě lépe řečeno fotbalisti, hokejisti, florbalisti a plavci. To je skupina, co potřebuje speciální péče a nejlépe by měla být i v rámci jednotlivých klubů součástí tréninku. 

6. Když vše hodíme za hlavu

V případě, že se rozhodneme terapie ukončit dříve anebo je vůbec nebudeme ani rozjíždět, tak zvláště u mladých jedinců to může dopadnout špatně. V případě neléčení dochází k problémům s prostatou, s erekcí, k častým zánětům sedacího nervu, k velkým bolestem zádového komplexu a celkem k únavě.